Objektivní názor

Je to asi blaznivý, ale potřebuju objektivní názor a nikdo komu bych tohle chtěla vykládat momentálně není na blízku. Začnu od začátku. Týká se to jednoho kluka - 21let. Byla to prostě náhoda, originálně mě sbalil u něj v práci. Vyměnili jsme si čísla a nějakou dobu si psali. Pár týdnů jsme chodili na randíčka a pak jsme se políbili, po pár dnech si řekli, že spolu chodíme - on se mě oficiálně zeptal - prostě pro mě jako z pohádky. Jenže problém je, že já studuju 100km od domova a trávím půl týdne tedy jinde. Každý jsme vytížený, oba chodíme i do práce. Po 14 dnech jsem se s ním rozešla, protože se mi přestal pomalu ozývat a když jsem si to chtěla vyjasnit, tak mi řekl, že neví jestli chce vztah, že má pocit, že tím ztrácí svobodu, atd. Byl trochu v náladě a řekl mi, že jsem udělala dobře, že jsem se s ním rozešla a na rozloučenou jsme se políbili...byli jsme opilí. Hned na druhý den se mi ozval a chtěl se vidět hned jak jsem zase měla po pár dnech přijet domů. Shodou okolností jsem měla narozeniny ten den a přinesl mi hodně drahou a velkou kytku. Zase jsme se líbali a od té doby si voláme a vídáme se jakoby nic. Mezi tím mě stačil představit mamince, kamarádům a měli jsme spolu i něco víc, ale ne sex. Když jsem tak nenápadně nadhodila, že spolu nechodíme (při nějaké příležitosti, už nevím při jaké) tak mi řekl, že ale je snad jasný, že já budu hodná=věrná a on mi taky. A teď po dalším asi měsíci dojde k tomu, že jsem se mu den neozvala a večer mi volal a ptal se proč, tak jsem se mu omluvila a pak mu ještě psala omluvnou sms na dobrou noc a on mi to evidentně oplatil další den, že se taky neozval. Tak jsem to trochu nezvládla a napsala mu sms typu, že jsem mu asi ukradená a že mě to na něm mrzí... bral to celkem vtipně, ale omluvil se mi. Další den jsem mu psala sms s návrhem na nějaký výlet a tak mi pak volal dvakrát a domluvili jsme se, že se mu další den(v sobotu) ozvu a že bychom něco mohli podniknout, ale že nic neslibuje, že neví jak bude stíhat. Ozvala jsem se, ale on už od té doby ne... jsou to 4 dny. Nepsala jsem mu od té doby, protože mi to příjde ponižující. Je hodně malá pravděpodobnost, že sms mu v sobotu nepřišla, ještě se mi to nestalo. A i kdyby, tak se snad ozve sam...? Dělám chybu, že jsem se mu ještě neozvala? Jsem s rozumem v koncích, je to dětinský hrát takový hry, ale já se nechci ještě víc ponížit,kdybych mu napsala nebo zavolala a on mě ignoroval.

No podle me ocividne o vztah teda vazne nestoji... Ty s nim chces mit vztah nebo neco jako prechodne techtle mechtle? protoze u nej mi to prijde, ze te spis ma jako nejakou prechodnou zalezitost, kdyz se nudi a nema co delat.

Ja na tvem miste bych se mu urcite neozvala a cekala. Nevim, jestli je to dobre nebo ne, ale ja bych delala mrtveho brouka a az by se ozval (pokud by se ozval), tak bych od nej chtela vedet, na cem jsem... Pokud ty chces mit vztah a on ne, tak to nemuze dlouho fungovat. Nakonec ty mu budes verna, protoze si budes myslet, ze mezi vami neco je a on ti pak rekne, ze mel neco s jinou, ale ze ti to muze byt jedno, ze spolu prece nechodite...

Promin, ale takhle mi to prijde

Asi máš pravdu, děkuju za názor... člověk to asi potřebuje slyšet i od někoho jiného. Zatím se neozval a už v to ani nedoufám, takže se začínám trochu dávat dohromady. Ale asi by to bylo lepší, kdybych neměla zrovna zkouškové.

Chapu, ze je ted blbe obdobi, ale musis se schopit. Kdyz se pokusis to vyhnat z hlavy a misto, abys porad cekala, az se ozve, tak se budes ucit to, co potrebujes.
A treba te pak prekvapi a ozve se... Ale i kdyby se ozval, tak pokud nebude mit hodne dobrou omluvu, proc se tak chova, tak bych se na nej vykaslala.

Ja jsem to s mym pritelem mela ze zacatku podobne... Ze zacatku jsme spolu nechodili, ale spali jsme spolu, ja jsem si tehdy myslela, ze spolu chodime, ale pak mi bylo o prazdninach receno, ze spolu nechodime, ze me bere jen jako kamaradku, tak me to hodne vzalo. Rekla jsem mu, ze nejsem nejaka holka jen do postele a ze bud jsme kamaradi, kteri spolu nespi a nebo jsme par.

Pak jsem se pomalu zacala smirovat s tim, ze me jen zneuzil, ale pak znicehonic za mnou prijel a zacal se snazit, rikal, ze me ma rad a ze me chce zpatky... Napred jsem odolavala a myslela si, ze to nemysli vazne, ale nakonec me presvedcil.

A ted jsme spolu oficialne uz pul roku, bydlime spolu na byte a strasne moc nam to klape :-) Takze nikdy neni nic ztracene ;-) Ale je lepsi si nedelat nadeje, abys pak nebyla hodne zklamana.

Drzim palce

Opravdu? Jenže ja s nim pravě kvuli tomu nechtěla spat, prostě vím, že bych se potom cítila blbě, kdybychom spolu spali a nechodili spolu a pak by mě prostě nechal a řekl, že jsme si jen užili... a jak dlouho trvalo než za tebou přijel a začali jste se usmiřovat? Ale aspoň vím, že i v takových případech existuje happyend

Já jsem se smířila, že se už neozve... bude to tak lepší. On vztah asi nechce a já ano. Jen jsem to nějak nepochopila, snad nejsme malý, aby jsme si to nemohli říct narovinu. Mám teď špatný pocit, člověk si pořád říká, co udělal špatně...

Jen mám ještě jednu jeho knížku. A nechci, aby si myslel, že si ji chci nechat, ale snad je teď na místě, aby se ozval on, že ji chce zpátky...?

Tak urcite by se mel ozvat on

A u nas to bylo tak, ze chodime na stejnou vysku... tam jsme se poznali, zacli jsme si romanek a pak jak skoncil semestr a ja odjela domu (bydlime od sebe dost daleko), tak se mi prestal ozyvat a ja netusila, co se deje... tak jsem ho celkem dost bombardovala smskama... pak uz i dost hnusnyma az mi nakonec napsal, ze me bral jako kamaradku a ze myslel, ze se z toho treba nekdy neco vyvine, ale zatim ze vztah nechce... tak jsem ho poslala nekam a rekla, ze pokud chce byt jen kamos, tak ma smulu, protoze ja s kamosema nespim a ze jsem chtela vztah.

Tak se mi omluvil, ze mi ublizil a bylo to takove nijake. Pak jsem se mu ozyvala minimalne a odjela jsem pres prazdniny za kamosem do Prahy na par dni (coz jsem se mu samozrejme zminila, aby vedel, ze neni na svete jen on) a to se mi pomalu zacal ozyvat, skoro kazdy den mi psal sms a ja mu jen chladne odpovidala, nebo vubec ne...

A pak mi jednou napsal, ze by za mnou chtel prijet domu, jestli mi to nebude vadit, tak jsem mu rikala, ze jsme kamosi, ze at klidne prijede... no a jak prijel, tak to chtel dat dohromady a to uz rikal, ze by chtel i vztah atd. pak prijel za dva dny znovu a to uz jsme se nejak zas davali dokupy. To byl konec prazdnin a pak jak zacala skola, tak jsme byli porad spolu, pak me predstavil rodicum a uz jsme byli oficialni par a ted jsme spolu teda pul roku uz konecne oficialne a myslim, ze nam to skvele klape

Jejdaaa, tak to uplně závidím nojo, občas je nutný něco vytrpět. Já bych asi nezvládla ho bombardovat smskama, jsem taková, že když nevidím na druhé straně zájem, tak se taky neozývám... je to možná chyba, ale bohužel. Tak za chvilku to bude týden co se neozval. A už je mi líp, zase se dávám dohromady, takže fajn přeju hodně štěstíčka a snad vám to bude klapat ještě hodně dlouho!

Diky, snad jo :-)

A tobe preji, at si to bud vyjasnite, nebo na nej v klidu zapomenes

No přijde mi to,jako by vám bylo 13-nebo aspoň on se tam chová když se tě prvěn sám zeptatl,tak by možná mohl vědět co che,en?-a když ne,tak mámluvit na rovinu a ne se 4 dny neozvat.Já ych asi ještěpár dní počkala a pak se mu ozvala v tom stylu,že chce šmít jasno a klid a ať se tedy vyjádří až kladně nebo záporně,ale aspoň něco.

V pátek to byl týden co jsme spolu naposledy mluvili... takže vůbec nechápu a snažím se to už neřešit. Jen si myslím, že jsme oba rozumní lidé a mohl napsat nebo mi to aspoň vysvětlit. Ale on se prostě neozval a vůbec nereaguje... ve čtvrtek jsem mu psala sms, že jsem to asi nepochopila, co se mezi námi stalo a že rozumím co myslí tím, že se neozývá a že mám jeho knížku, tak se má ozvat až ji bude chtít vrátit. Žádná odezva... říkám si, že jsem mu hned o tom víkendu jak se neozval, měla zavolat a třeba by mi to aspoň vysvětlil. Teď si říkám, že ani nevím, jak se mám k němu zachovat až ho někde potkám. Nechápu to...

Tak takových je nás u víc co nechápeme je normální?

Mě to jeho chování připadá divné.. nejspíš neví, co chce nebo se ti prostě ozvat ani nechce. Tak bych si to vysvětlovala já. Ale jedno je jasné - určitě to není tvoje chyba. Ty máš jasno a on očividně ne, nebo ani nechce mít jasno. Myslím, že i pro vztah není takový typ člověka zrovna nejlepší..

Angelique napsal:

Tak takových je nás u víc co nechápeme je normální?

Připadal mi, že ano... ale asi jsem ho špatně odhadla... dokonce jsem si začínala říkat, jestli se mu něco nestalo.

Navíc jsem mluvila s jeho dobrou kamarádkou - byla jsem s ní v práci - a říkala, že to taky nechápe, že vždycky vykládal, jak by chtěl přítelkyni a že jsem přesně jeho typ... atd. ale to už nemá význam rozebírat. Pro mě je to blbec, protože se tak zachoval... jen je těžký, že se určitě ještě potkáme, takže to bude jen nepříjemný. Co už... a knížka mi asi zůstane.

Tak uzavři jendu kapitolu ap rď na něj a až se potkáte,tak jen s úsměvem pozdrav a jdi dál.

Angelique napsal:

Tak uzavři jendu kapitolu ap rď na něj a až se potkáte,tak jen s úsměvem pozdrav a jdi dál.

Už se stalo... jen nevim, jestli ho pozdravim až ho potkám, na to teď nemám vůbec chuť. Ale díky za názor holky a podporu, dělá to hodně!

Annie napsal:

Angelique napsal:

Tak uzavři jendu kapitolu ap rď na něj a až se potkáte,tak jen s úsměvem pozdrav a jdi dál.

Už se stalo... jen nevim, jestli ho pozdravim až ho potkám, na to teď nemám vůbec chuť. Ale díky za názor holky a podporu, dělá to hodně!

Já bych ho pozdravila,aby vidě,že jis na koni-ono to kolikrát dělá divy a když ne,tak minimálně si zachováš tvář.

Angelique napsal:

Já bych ho pozdravila,aby vidě,že jis na koni-ono to kolikrát dělá divy a když ne,tak minimálně si zachováš tvář.

To je taky pravda... pokusím se

Tak mně se stalo nedávno něco dost podobného. Seznámila jsem se s klukem, asi 2 týdny jsme byli spolu, nechodili jsme tedy spolu oficiálně, ale bylo to moc pěkné, choval se krásně, zamilovaně, vzal mě k sobě domů, vodili jsme se za ruce, všechno. Pak se zničehonic skoro týden neozval, ale zas nejen mě, ani naší společné kamarádce a na facebooku taky nikomu nepsal. Občas jsem mu večer napsala, protože mi bylo smutno a hlavně jsem se teda bála, co se děje, fakt jsem byla na prášky, jestli se nestalo něco jemu nebo někomu jeho blízkému, to je snad pochopitelný Po týdnu se teda uráčil ozvat, že neví co chce, ale má mě rád, nechce to ukončit a bude se snažit získat mou důvěru, aby bylo něco víc. Pak psal, jestli s ním půjdu na grilovačku, ale já už byla domluvená s kamarády na koncert a hlavně jsem nechtěla přijít hned jak on si pískne tak jsme se domluvili, že za mnou dojde až přijedu. Ještě v noci jsme si psali, volali, řekla jsem mu kde jsem...nepřišel, na druhý den jsem se od kamarádů dozvěděla, že někde chlastal do jedné odpoledne V neděli jsem mu psala, nebyl schopný se nijak vyjádřit tak jsem ho odevšad smazala, z FB, icq, mobilu (ne z nějaké uražené hrdosti, ale proto, aby neměla nutkání mu psát a tak jsem mu to i vysvětlila), když si všiml, že ho nemám v přátelích na FB tak mi napsal Hm, co říct, tak tedy pa a měj se...tak jsme to ještě chvilku řešili, protože já jsem furt nechápala o co jako jde, když ještě před 3 dny psal, že je mu se mnou hezky a má mě rád a z něho vylezlo, že ho to se mnou nenaplňovalo tak jak by si představoval Jenže já se obávám, že je to moje vina, možná jsem na něj moc tlačila...jenže jestli něco fakt nesnáším tak je to nejistota! Nechápu proč má někdo potřebu mě týden dusit když to jde vyřešit hned. Ale stejně pořád doufám, že teď když nebudeme v kontaktu tak si to ještě rozmyslí

A jak je to dlouho, co se to stalo? Nechapu, vsechno jde prece resit. A kdyz si neni jisty a neozyva se ti, tak je to od nej sobecke, protoze vubec nemysli na to, jak se citis ty. Mysli jen na sebe a co bude pro nej nelepsi... A navic, jak si nemuze byt jisty? Prece, kdyz nekoho chci, tak to vim. Vim, ze s nim je mi super a ze je to "to pravé". Aspoň takhle to mam ja...

Taky jsem si ho vymazala vsude, jen na facebooku jsem si ho nechala, ale premyslim, ze si ho taky vymazu, stejne tam nechodi a myslim si, ze je mu to stejne jedno... jen tomu dam cas a uvidim, jestli budu mit zajem se s nim jeste nekdy bavit a podle toho. Zatim mam stadium, ze zacinam na nej byt nastvana za to jak se zachoval a buhvi co nekde vyklada... a pak z tehle predstav nemam mit depku